Galerie Zdeněk Sklenář představuje v Salvátorské ulici autorskou výstavu malíře Davida Hanvalda nazvanou Konceptuální jaro v estetické Praze. Cyklus nově vytvořených prostorových obrazů s motivy dětské dřevěné stavebnice se podobně jako u ostatních Hanvaldových děl zakládá na osobité konfrontaci prostoru, řádu a geometrie s divokou barevností. Série obrazů v autorské instalaci odkazuje ke konkrétním kapitolám z historie umění i úvahám o poslání architektury. Hanvald zde pracuje s cyklem motivů dětské stavebnice. Odkazuje například k úvahám finského teoretika architektury Juhani Pallasmaaye, jehož kniha Oči kůže rozvíjí myšlenku, v níž architektura nemusí být kvalitní sama o sobě, ale spíše záleží na kontextu prostředí, do něhož je zasazena. Maluje rámy, stíny, příčky, části obrazu, geometrickými tahy zobrazuje viditelné konstrukce a prostorové 3D efekty, které převádí do dvoudimenziální plochy obrazu a opačně transformuje dvourozměrné motivy a uvádí je na trojrozměrné plátno. Používá díla z historie dějin umění, která následně interpretuje v nových souvislostech, nově je zobrazuje. Výchozím bodem může být například objekt amerického umělce Bruce Naumana, architektonické studie nerealizovaných staveb Luise Kahna či fotografie zátiší Josefa Sudka. Liberecký rodák David Hanvald (1980) ve své tvorbě rozvíjí a interpretuje umělecký odkaz řady osobností různých údobí, od malířů, sochařů po teoretiky architektury. Pracuje s principy konstrukce a dekonstrukce obrazu, odkazuje se k jazyku moderny a zajímá se o vztah prostoru a plochy, například to, jak může být prostorový objekt – obraz vyjádřen v ploše.
David Hanvald, inspirovaný výstavním prostorem galerie, si instalaci výstavy sám provedl, je prostoupena, stejně jako jeho dílo, fascinací prostorovostí a vizuální interpretací objektu. „Obraz je pro mě nějaká vizuální záležitost, která je výsledkem myšlenkové konstrukce a myšlenkového vývoje a zároveň má estetické kvality. Neuvažuji o tom primárně jako o uměleckém díle, ale jako o vzniku něčeho, co je spojeno s určitou řemeslností a racionálním uvažováním. A z toho je výsledek, kterému se dá říkat obraz,“ říká Hanvald. Myšlenkovým motivem díla je tvarosloví dětské dřevěné stavebnice, pomocí níž zaznamenávám stavební prvky. Výrazným malířským gestem ztvárňuji jednoduchý, geometrický motiv kostky, dětské hračky, kterou převádím z 3D prostředí na dvoudimenziální plochu plátna, aniž by zobrazovaný objekt ztratil na své plastičnosti. Pomocí hry s měřítkem a posouváním zorného pole vytvářím obrazové objekty a zkoumám otázky, co může současný obraz zosobňovat,“ uzavírá Hanvald. Na výstavě v Galerii Zdeněk Sklenář v Salvátorské ulici jsou představeny i originály, v nichž Hanvald sleduje to, jak jsou obrazy adjustovány, jak se s plátnem pracuje v kontextu prostoru. Novými objekty navazuje na ostatní obrazy s motivy kostek z dětské stavebnice.